Obecně platí, že veškeré náklady na práci zaměstnance nese zaměstnavatel. Jak ale postupovat u zaměstnance, který pracuje z domova?
Problém s provozními náklady
V případě práce z domova je otázka náhrady nákladů složitější než u zaměstnanců vykonávajících práci na pracovišti zaměstnavatele. Provozní náklady, jako např. náklady za spotřebovanou elektřinu, vodu, či připojení k internetu nelze u domáckého zaměstnance jednoznačně přiřadit k jeho výkonu práce pro zaměstnavatele, protože tyto náklady vznikají na domácím pracovišti běžně i mimo samotný výkon práce. K prokázání vzniku provozních nákladů by zaměstnanec u každého druhu těchto nákladů musel zvlášť prokazovat, že v souvislosti s prací na domácím pracovišti mu vznikly zvýšené výdaje v určitém rozsahu, což může v praxi narazit na nemalé potíže.
Přitom obdobný problém nastává i u pracovních nástrojů (pomůcek), které jsou ve vlastnictví zaměstnance. Používá-li zaměstnanec se souhlasem zaměstnavatele svá vlastní zařízení, měl by mít vůči zaměstnavateli nárok na úhradu jejich opotřebení, které se rovněž složitě vyčísluje.
POZOR! Zaměstnanec se nemůže práva na úhradu nákladů platně vzdát. Povinnost zaměstnavatele hradit domáckému zaměstnanci náklady spojené s výkonem práce pro zaměstnavatele proto nelze vyloučit ani na základě dohody se zaměstnancem.
Řešením tohoto problému tak může být dohoda se zaměstnancem o výši paušálu na úhradu provozních nákladů za práci z domova a případně ještě o paušální částce za opotřebení zařízení zaměstnance, které by zaměstnavatel vyplácel zaměstnanci nad rámec sjednané mzdy. Paušál se však může jevit problematický z hlediska daňové uznatelnosti nákladů na straně zaměstnavatele, když tento paušál není zákonem upraven.
Úhrada nákladů v oblasti BOZP a náklady na pracovnělékařskou péči by naopak neměly u domáckého zaměstnance činit žádné výkladové problémy. Náklady spojené se zajištěním BOZP a eliminací rizik na domácím pracovišti nese zaměstnavatel.