Co lze zařadit pod pojem „práce z domova“?

V této kapitole se dočtete o různých formách práce z domova.

Práce z domova je nejběžnějším případem flexibilní formy práce, při které zaměstnanec vykonává práci mimo pracoviště zaměstnavatele. Pojem „práce z domova“ není českými pracovněprávními předpisy nijak definován, a lze pod něj proto zařadit celou škálu různých pracovních režimů, ať už jde o tzv. home office, homeworking či teleworking (telecomputing). Jaký je mezi nimi rozdíl? Liší se zejména v rozsahu (resp. četnosti), v jakém výkon práce z domova probíhá, a dále pak i ve způsobu organizace pracovní doby.

Home office neboli příležitostná práce z domova je rozšířeným zaměstnaneckým benefitem. Home office lze využívat v rozsahu a za podmínek určených nebo dohodnutých se zaměstnavatelem, zpravidla se však jedná o určitý počet dnů v týdnu či měsíci.  V rámci home office většinou zaměstnanec vykonává práci v pracovní době určené zaměstnavatelem. V některých případech zaměstnavatel povoluje home office pouze ve zcela výjimečných případech, když zaměstnanec kvůli naléhavým okolnostem potřebuje pracovat z domova (např. krátkodobá nemoc bez nutnosti návštěvy lékaře, zařízení osobních záležitostí atp.) – pro takové případy se někdy užívá termín „sick day“.   

Příklad:
Jakub pracuje jako technický poradce firmy se sídlem v Praze a do práce musí denně dojíždět z obce vzdálené více než 80 km od Prahy. Pracovní doba všech zaměstnanců firmy je stanovena od 9:00 do 17:30 hod. Vzhledem k náročnému dojíždění má Jakub od zaměstnavatele povoleno využívat každý pátek home office, při kterém práci vykonává z domova, ovšem v rámci stanovené pracovní doby musí být k dispozici svému nadřízenému, kolegům i zákazníkům firmy. 

Homeworking je ekvivalent českého termínu „domácká práce“ a jejím nositelem je zaměstnanec vykonávající práci převážně z domova (tzv. domácký zaměstnanec). Jde tedy o formu práce na dálku, kdy zaměstnanec není přítomen na pracovišti zaměstnavatele a dochází tam pouze výjimečně, např. pro účely jednání s klientem či účasti na firemních poradách. Domácký zaměstnanec si zpravidla sám rozvrhuje pracovní dobu.

Příklad:
Eliška pracuje z domova pro firmu, která vyrábí upomínkové předměty pro firemní klientelu. Eliška doma ručně zpracovává a kompletuje různé součástky upomínkových předmětů v čase, který jí nejlépe vyhovuje (často ve večerních hodinách nebo o víkendech). Na pracoviště zaměstnavatele dochází Eliška pouze dvakrát měsíčně, a to za účelem odevzdání hotových výrobků a převzetí součástek a pokynů zaměstnavatele k další kompletaci.

Teleworking (telecomputing) představuje rovněž režim práce na dálku (tedy i z domova), při kterém jsou používány informační technologie. Často se jedná o tzv. on-line režim, při němž zaměstnanec sice není přítomen na pracovišti zaměstnavatele, ale díky internetovému připojení a/nebo komunikačním technologiím je v neustálém kontaktu s ostatními zaměstnanci či zákazníky zaměstnavatele. Co se týká způsobu rozvržení pracovní doby, záleží vždy na dohodě, zda zaměstnanec bude vykonávat práci v pracovní době zaměstnavatele, či zda si bude pracovní dobu určovat sám. Podstatným kritériem je v tomto ohledu povaha sjednané práce a provozní potřeby zaměstnavatele.
 
Příklad:
Zuzana pracuje v reklamačním oddělení pojišťovny. Zuzana sice pracuje z domova, ale pro výkon její práce je nezbytné, aby byla po celou pracovní dobu určenou zaměstnavatelem k dispozici zákazníkům na telefonu či e-mailu a zároveň aby průběh reklamačního řízení obratem zaznamenávala do interního on-line systému společnosti. Na pracoviště zaměstnavatele Zuzana dochází jen výjimečně, např. v případě školení zaměstnanců nebo mimořádných pracovních porad.