K prokrastinaci dochází, pokud místo práce na tom, co udělat máte, věnujete energii čemukoli jinému. Nechce se vám. Hrozně. Raději uklidíte, skouknete Facebook, uvaříte, zaseknete se na počítačové hře… a práce stojí. Prokrastinace se dá dobře zdůvodnit jako snaha naší psychiky zachovat si kontrolu nad situací. Úkol vnímá jako něco cizorodého, něco, co je dáno zvenčí a je vlastně celkově nepříjemné. Psychika tedy generuje chování, které tyto nepříjemné stavy redukují. Touha prokrastinovat může být velice silná, protože lidská vůle je vývojově podstatně mladší (a tím i slabší) mechanismus než mocná síla zbytku psychiky s imperativem „mně se nechce“. Naše psychika si prostě chce udělat dobře, ať to stojí, co to stojí. No a cenou za to je odložení úkolu, okamžitá pomoc místo dlouhodobě efektivní strategie.
Tomuto stavu se můžeme bránit pomocí několika metod. Důležité je nejít silou proti síle tak, že si prostě rozkážeme. Pořádnou prokrastinaci zvládnete jen ztuha a síly vynaložené na takový vnitřní boj můžete lépe investovat do vlastní práce. Nejjednodušším nástrojem proti prokrastinaci je návyk. Pokud patříte ke šťastným jedincům, kteří si vytvořili užitečný pracovní stereotyp a disciplinovaně se ho drží, prokrastinace vás obejde širokým obloukem. Pokud k nim nepatříte, zde je pár tipů:
TIP: Mějte rozpracovaných víc úkolů. Když se vám nechce do jednoho úkolu, třeba vám lépe půjde jiný, který si také říká o zpracování.
„Jsou konkrétní úkoly, který prostě dělat nechci, pak čekám – mám dost práce na všech frontách, když mi nejde jedna věc, dělám jinou. Ve chvíli, když už je zle a deadline je blízko, tak mně ta hlava pustí a jdu to dělat. Záleží to na mý hlavě, do toho jí nekecám.“ Honza, archeolog
TIP: Zvolte si vlastní termín. Tím vlastně informujete svůj mozek o tom, že situaci máte pod kontrolou a nemusí se tolik bránit. I když to vypadá nepravděpodobně, raději uděláme nějaký úkol do středy v případě, že se proto rozhodneme svobodně než do čtvrtka odpoledne, když nám to někdo nařídí. Rezerva ale nesmí být moc velká, jinak to pro vás zase nebude aktuální úkol a vy ho budete mít tendenci odložit.
„Je potřeba dobře vědět, kolik času to zabere, a pustit se do toho s předstihem. Mám odhad, takže vím, že během dne si musím vyhradit tak dvě hodiny. Když bych to měla do pěti, tak začít dřív, abych měla rezervu. Třeba ve dvě. Když si dám rezervu moc velkou, tak to ignoruju a tu rezervu nakonec vyplácám, což je kontraproduktivní.“ Mirka, grafička
„Mám nastavené vlastní vnitřní termíny – když to mám odevzdat ve středu, dodělám to v úterý.“ Rudolf, překladatel
„Když je termín daleko, třeba 14 dní, tak je riziko, že se nedokopu.“ Rudolf, překladatel
TIP: Slibte někomu, do kdy to uděláte. Člověk má tendenci vyslovené sliby dodržovat, aby o sobě smýšlel pozitivně. Vyslovením slibu vlastně angažujete hlubší psychické mechanismy, které přispívají k vašemu pozitivnímu sebehodnocení, aby se zasnažily vás k úkolu „dokopat“.
„Slíbím termín aktivně dřív, to mi umožní dodržet závazek.“ Rudolf, překladatel
„Je fajn si termín i s někým domluvit, aby to vzalo víc energie, když to neuděláš.“ Dušan, IT tester
TIP: Použijte Google. Vyhledejte si slovo prokrastinace a dozvíte se spoustu užitečných věcí. Například si můžete najít odkazy na prokrastinačního guru Ludwiga, od kterého se můžete ledacos naučit. Pokud se chcete dozvědět více, zkuste prozkoumat web Konec prokrastinace