Existují různé zákonné způsoby, jak zajistit, aby pro nás někdo pracoval. Naše vztahy k lidem, kterým dáváme práci, bývají způsobem pracovního vztahu zabarvené. Pokud pro nás pracuje OSVČ, budeme se k němu chovat jinak než v případě, že jsme s ním podepsali DPČ nebo k nám nastoupil na pracovní úvazek. Je to způsobeno pravděpodobně určitým smečkovým nebo chcete-li feudálním zbytkem naší mysli, který zabarvuje náš způsob uvažování o „našich lidech“ oproti „cizákům“. Od „našich“ očekáváme daleko větší „loajalitu“, což se v praxi například projevuje tím, že si představujeme, že budou celý svůj pracovní čas trávit ve stavu maximálního nasazení – něco jako včeličky. Za to jsme jim ochotni naslouchat, bavit se s nimi o osobních problémech a vzájemných vztazích, podporovat je. Od „cizích“ zase očekáváme, že odvedou zadanou práci včas a správně, nemáme potřebu s nimi komunikovat více, než je nutné, a nepodporujeme jejich zapojení do pracovního týmu. „Naši“ mohou být v našich představách líní a musíme je kontrolovat, „cizí“ zase představují hrozbu tím, že nás okradou – a naúčtují nám na fakturu daleko větší sumu, než by si zasloužili. Dobrý způsob, jak tyto „předpřipravené“ postoje využít při práci z domova, je vzít si z každého z nich to nejlepší, a i když se to na první pohled příčí „zdravému rozumu“, chovat se ke všem velmi podobně. Ať už pro nás pracuje dotyčný jako živnostník či na úvazek, stojí za to pozvat ho od určité míry kontaktu na firemní večírek. Může být užitečné propojit ho s ostatními členy týmu. Na druhou stranu i zaměstnanec by měl mít přesně stanovené cíle a termíny.
TIP: Vyzkoušejte T-graf postojů k týmu. Na kus papíru si nakreslete svislou čáru. Do jednoho vzniklého sloupce si zaznamenejte své postoje a chování k vašim externistům, do druhého k vašim zaměstnancům. Které manažerské akty, požadavky a intervence jsou efektivní, které je dobré zachovat? Které z nich je dobré okopírovat i do druhého sloupce?