Jaké jsou hlavní příčiny nevyužívání digitálních technologií pro skupinu seniorů?
- Chybí fyzický přístup včetně nepřipojení k internetu (ekonomické bariéry, chybějící technologie v nejbližším životním prostoru jedince)
- Chybí motivace (nedostatek zkušeností, rezistence a obavy z nových technologií, nedostatečné vnímání přínosů v důsledku aktuální praxe jako je eGovernement, e-Health apod.)
- Digitální negramotnost (nedostatek příležitostí k digitálnímu vzdělání)
Velmi individuální je motivace. Ta negativní může být spojena se zásadním negativním postojem k inovacím a novým technologiím jako takovým nebo k některým určitým technologiím a nástrojům.
Indikátory digitálního vyloučení
Indikátory digitálního vyloučení, resp. ohrožení digitálním vyloučením mohou být:
- Ekonomická situace jednotlivce
- Fyzická přítomnost technologií a služeb v nejbližším prostředí
- Dostupnost internetového připojení v místě
- Postoj k digitálním technologiím
- Zdroj a zprostředkující faktor informací o digitálních technologiích a jejich možnostech
- Stávající vybavení a praxe (využívání služeb) v digitálních technologiích
- Dosažené formální vzdělání a míra v něm zastoupené práce s informačními a komunikačními digitálními technologiemi
- Kontakt s informačními a komunikačními digitálními technologiemi v zaměstnání, povolání, případně ve společenském životě
Chcete-li vést rozhovor o využívání moderních technologií se seniorem, nabízíme jeho strukturu v (pdf) příloze. Několik příkladů, které lze použít k motivaci najdete v appendixu.
Motivace
Pro cílovou skupinu seniorů, která je ohrožena digitální negramotnosti a digitálním vyloučením, se jeví jako nejdůležitější faktor motivace. Aktuálně většina seniorů může ve svém okolní dohledat přístup k digitálním technologiím (telefon, tablet, počítač) s připojením na internet. Mohou se naučit jednoduché digitální technologie ovládat a smysluplně využívat, například k překonání sociálního vyloučení, naplnění svých specifických potřeb a k reálnému zlepšení kvality života. Musí však – a týká se to zejména těch, kteří nemají potřebné informace o digitálních technologiích a o možnostech, které jsou jim schopny zprostředkovat nebo se jejich využívání obávají – dostat sociálně přijatelnou formou informace, které je budou motivovat k zájmu o digitální technologie jako takové a o jejich využívání.
Přitom tato věc zůstává svobodou volby od naprostého odmítnutí až k všeobecné akceptaci a mezitím široké škály, v níž jednotlivec nastaví své hranice, které však nemusí být neměnné. Tento proces je součástí sociální práce.
Přirozeným motivačním impulzem se může stát rozvoj elektronických nástrojů veřejné správa a veřejných služeb anebo další aspekty osobního života. Již dnes existuje řada možností jak k řešení osobních situací, osobních potřeb k naplnění sociálních a kulturních potřeb a vzájemné komunikace využít digitálních technologií a nástrojů, zejména prostřednictvím internetu.
Individuální právo a svoboda
Je třeba vnímat, že digitální gramotnost a negramotnost jsou volbou a že každý občan má na takovou volbu právo, včetně stanovení vlastní hranice, kam nebo kam až ve svém životě digitální technologie vpustí a kam nikoliv. Připojení se pomalu, avšak s jistotou jednou stane právem. Nesmíme ale zapomínat i na právo být offline a respektovat osobní rozhodnutí.
Nakládání s touto svobodou volby je zásadním etickým rozměrem sociální práce a má přednost před byť i nejskvělejšími dobrými úmysly ve veřejném zájmu.
Pochopitelně, tato volba může být ovlivněna nedostatkem informací o možnostech, které digitální technologie poskytují např. v oblasti vzájemné komunikace k překonání osamělosti nebo k řešení osobních situací, nebo také negativní zkušeností z dosavadní vlastní praxe nebo zprostředkovaných informacích o negativních jevech, o zneužitích, které přitom ani nemusí být s novými digitálními technologiemi spojeny, ale jsou prostě aktuální (např. šmejdi).