Pro tuto skupinu jsme zvolili metodu strukturovaného rozhovoru. Ten by měl vedle rizik obecných (viz první kapitola) zahrnovat především rizika specifická pro tuto skupinu.
Rizika jsou velmi často vázána na kontext jak lokální, tak osobní. Z toho důvodu postupujeme spíše než návrhem striktního schématu rozhovoru nabídkou otázek k tematických okruhům.
U každé otázky také rozepisujeme poznatky k riziku vztažené. Málokdy se totiž stane, že děti nebo mladiství čelí všem rizikům. Většinou jde o konkrétní situace z kategorie špatné zkušenosti.
Jak a na co se ptát? Jako východisko k hovoru můžete použít komiksový či jiný příběh a otázky:
- „Co si o tomto příběhu myslíš, stávají se takové věci?"
- „Stalo se ti nebo někomu známému něco podobného?“
- „Co bys udělal/a, kdybys byl/a v roli hlavního hrdiny/hrdinky příběhu?“
- „Jak by ses cítil/a, kdyby tohle provedl?“
- „Komu by ses svěřil/a s takovým problémem?“
- „Jakým způsobem si ověřuješ, s kým komunikuješ na internetu?“
- „Co si myslíš o sdílení intimních fotografií a videí přes internet nebo mobilní telefon?“
- „Jak máš zabezpečený svůj mobilní telefon/účet na sociálních sítích/počítač?“
Primárně je důležité zjistit, zda má dotyčný přístup na internet a odkud se připojuje. Pokud bude tvrdit, že přístup nemá, je potřeba se ujistit, zda se opravdu nepřipojuje občas alespoň ze školy, od kamaráda či z volně přístupné wi-fi.
Důležité také je, jestli má tzv. chytrý telefon s datovým připojením. Jestli má přístup nějak omezený anebo neomezený. Jestli používá e-mail a k čemu. Dále bychom měli zjišťovat, zda umí pracovat s počítačem i jinak, než být jen na sociálních sítích. Zda jej využívá např. ke vzdělávání, studiu atp. To vám pomůže získat předběžný přehled o tom, jak na tom dotyčný je.
Další otázky je možné položit již s orientací na konkrétní riziková témata.